hhhds


Aneb když se z koníčku stane úchylka :3.

Květen 2013

31.5.2013

31. května 2013 v 18:20 | pompin |  Deníček
Poslední článek v tomto měsíci.. Ani nevíte jak jsem ráda, že už je zase víkend! :) Tenhle týden mi utekl nějak rychle :D..
Někdo se mě ptal co poslouchám, myslím, že jsem to psala již několikrát, ale tak ok..
Poslouchám punk, rock, metal, ska a hard core.
Ze skupin pak hlavně krucipusk, škwor, fusatej had, nanowor, komunální odpad, zakázanÝovoce, ATD, Totální nasazení, Tortharry, nvú, Rancid, Metalica, AC/DC, Linkin Park, Nirvana, Green Day, Manowar, Simple Plan, Nightwish...
Mno.. :D Tak tak to je..
Jinak jsem dneska zase "blbla" z tužkou a papírem při matice a dopadlo to takhle:

Andělé, už čekají,
tam kde naše světy se potkávají.
Pak odvedou nás neznámo kam,
ikdyž mi dobře víme,
je to tam,
kde setkávají se dva světy.

Ze světa smutku, trápení a reality,
do světa snů, lásky a míru,
kde každý má co chtěl,
a nikdo nežije ve stínu.



30.5.2013

30. května 2013 v 7:35 | pompin |  Deníček
Ahojky, tak koukám, že těch věrných, co sem chodí ikdyž neobíhám zbylo nějak moc :D. Né, že bych nebyla ráda, ale nakoplo mě to k tomu mínění, že máte tenhle blog asi fakt rádi :P.
Takže to tu plánuju zase rozjet ;) a OBÍHAT!! :D Odedneška tu budete mít na každý den jeden profil modelu, jeden příspěvek do challegne a občas nějakou tu recenzi, nebo povídku a nebo profil mého zvířecího miláčka. :)
Jinak, nehrajete náhodou někdo ShakesFidget? Já mám účet na dvojce a osmnátce.. :) Jsem tam jako Pompin, jak jinak :P.
Jinak zrovna jsem ve škole a mám tu svůj ntb.. :D
Jo a pozítří tu bude jen recenze na Zavrženého, fakt luxus knížka :P.. Takže přečíst ;)...

Jinak jak se mám.. Mám se fain, ve škole toho moc neděláme.. :D
Jo psali jste taky to testování Niqes? Jak jste dopadli?? Já měla z Aj asi 84% a 64% :DD A z češtiny taky nějak tak :D.
No co psát dál? :D Asi, že jsem začla ZNOVU! číst druhý díl dědičky! :D Rozpolcení, takže se můžete tak za týden těšit na recenzi i této knihy.. :). To jste happy co? No nic, teď by se hodil asi nějaký obrázek, nebo fotka, jenže já netuším co sem dát.. :D
Tak sem dám fotku z jarních prázdnin, ach Frisullko mě se tak stýská.. :'(.. Bylo to fakt luxusní, škoda, že jsi skončila z rančem..

28.5.2013

28. května 2013 v 7:31 | pompin |  Deníček
Ahoj, myslím, že tenhle článek přečtou jen opravdu věrní čtenáři, jelikož jsem už asi dva týdny neobíhala.. :/
Co říct? Dřív jsem vždycky měla takové to nutkání napsat, ale teď? Píšu spíše z nudy, než z toho, že by se mi nějak extra chtělo... :/ Je to semnou špatné.
Chtěla jsem Vám jen říct, že prodávám skoro všechny tradíky, takže si o ně můžete psát na email pompin@email.cz, nebo na můj FB.
Od příštího roku budu chodit na bicí, takže si an ně musím nějak našetřit... :(
A tradíci, no co říct.. zabírají moc místa a stejně je skoro nikdy nefotím a když tak jen z povinosti, než proto, že by se mě chtělo.
Jinak celí víkend jsem byla prakticky mimo net, byla jsem na motosrazu (né že bych jezdila an motorce :D), kde jsem taky potkala jednu moc úžasou osůbku (:*)...
Ještě teď jsem z toho víkedu dost unavená..
Jinak Katnis umřela. Obě myšky zdrhli a Katnis asi než sjem ji stihla chytit "něco" snědla. Byla pak celí den divná, studená a nakonec mi umřela v rukou. Musela se otrávit, doslova se dusila.. :/. Achjo, byla lepší než Ian, byla hodná, nebála se...

6. bláznivá challegne fotografa - Velikost koně, kterou fotím nejmíň ráda

22. května 2013 v 7:00 | pompin |  bláznivá challegne fotografa

Velikost koně, kterou fotím nejméně ráda.

Hmm tak tohle je lehké. Jsou to tradíci. Jsou velcí, špatně se přenáší a když je fotíte, nemají, jelikož jsou velcí tak krásný bokeh (rozmazané pozadí). Většinou za nimi jsou vydět věci co by se u schleichů ztratili vzhledem k jejich víšce.

5. bláznivá challegne fotografa - Nejoblíbenější velikost koně

21. května 2013 v 7:00 | pompin |  bláznivá challegne fotografa

Nejoblíbenější velikost koně

V jednu chvíli jsem chtěla psát, že je to naprosto jasné, ale není. Poslední dobou fotím nejvíc asi stablíky. Jsou malí a mohu si jich vzít i víc, když někam jedem. Ale modely, které fotím opravdu nejraději jsou velikosti 1:24, tedy schleich, collecta aj. :). Dobře se na ně vyrábí, tudíž mohu fotit i scénky a jsou narozdíl od tradíků ještě také celkem skladní co se převážení a přenášení na místa focení týče.

4. bláznivá challegne fotografa - chod koně, který se mi nikdy nepodaří zachytit reálně

20. května 2013 v 7:00 | pompin

Chod koně, který se mi nikdy nepodaří zachytit reálně.

Tak tohle je opravdu těžké, myslím, že se mi vždy podaří model naaranžovat tak aby to alespoň tak nějak reálně vypadalo :D..
Ale mým hororem jsou asi pasoucí se koně.
Nikdy se mi je nepodaří vyfotit tak aby to vypadalo opravdu reálně. :D

20.5.2013

20. května 2013 v 6:45 | pompin |  Deníček
Ahoj,

tak to tak vypadá dneska zase na školu co? Mno, my máme první dvě hodiny tělák a pak fyziku z které jsme minule psali, takže bude blbá známka.. No a taky máme Aj z které propadám a minule jsme zase psali, takže budu mít 5 a můžu se jít zahrabat. :((

Dneska ráno jsem se šla kouknout k akvárku a co nevidím, jeden ancík je skříplej ve šnekoj, co mi včera dala Anežka, nejprv jsem myslela, že ho ten ancík sežral, tak jsem ho chtěla vylovit, ale on ho tam ten šnek dovnitř skřípnul takovým tím výčkem co mají vodní šneci a ancík nemohl vyndat půl huby ven. Nakonec se mi ho tedy povedlo vyprostit a snad je on i šnek ok..

Jaký je u Vás počasí? U nás hnusne, prší.

No nic mějte se a s radostí do toho ;) (do školy)... Rozloučím se s Vámi mojí oblíbenou písničkou od né až tak známé české kapely ATD.

19.5.2013

19. května 2013 v 7:25 | pompin |  Deníček
Ahojky,
včera jsem se viděla z Ašou, bylo to naprosto luxusní. Koupila jsem si dvě knížky, obě byli ve slevě! :D
A taky mám nové zvířátko. Jsou to dvě myšky. Už mají i jména. Jeden se jmenuje Ian (Íjen) a druhá se jmenuje Katnis. :D
Nojo jsem originální :D
Doufám, že Anežce nebude vadit když si půjčím její foto :P :D
Takže fotograf Aša a zdroj: http://ranch-dream-horses.blog.cz
To černý je Ozzynka? A to druhý je můj sameček Ian.
To je moje samička Katnis :)

3. bláznivá challegne fotografa - Chod koně, který se mi fotí nejlépe

19. května 2013 v 7:00 | pompin |  bláznivá challegne fotografa

Chod koně, který se mi fotí nejlépe.

Tak tohle mě dostalo. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. Ale asi to jsou pózy jež nejsou tak obvyklé.. Krok, klus, cval, to už je nuda. Líbí se mi moldy z nimiž mohu vymýšlet různé kraviny. Třebva jako San Dominigo a moje úžasná fotečka k Aše do soutěže :D

18.5.2013

18. května 2013 v 8:11 | pompin |  Deníček
Ahojky,
za chvíli odjíždím za Ašou, v 9:00 z domova a v 9:40 mi jede vlak do Liberce, kde budu v 12:00.
Všechny bych Vás chtěla poprosit o hlas do druhého kola soutěže u Aši http://ranch-dream-horses.blog.cz/1305/2-kolo-pohadkove-souteze-hlasovani#komentar107628447 Myslím, že fotka se mi celkem povedla, ikdyž s tématem moc nesouvisí. :D
No nic, já se půjdu balit, už se na Aš moc těším.. :))*
Beru ssebou i jednoho potkana. Ajbeasku. :)*...
v 7:00 se tu zveřejnil jeden článek tak okomentujte.

Mějte se fain, Pompin:*ka

2. Bláznivá challegne fotografa - Měsíc/Roční období ve kterém nevyfotím žádnou pěknou fotku

18. května 2013 v 7:00 | pompin |  bláznivá challegne fotografa

Měsíc, nebo roční období kdy se mi nepovede vyfotit žádná pěkná fotka

Hmm.. Asi je to konec zimi, kdy je ještě sníh, ale zároveń svítí takovéto ostré jarní slunce. Všechny fotky jsou pak přepálené. V tomto období raději chodím fotit jen když je zataženo. Takže volím asi únor a březen.
A po tomto období je to asi zima.. Když se koníci propadají do sněhu.. fuj.. :D

Černý Měsíc

17. května 2013 v 19:00 | pompin |  Recenze
Název: Černý Měsíc
Autor: Sabine Giebken
Ilustrátor: /
Počet stran: 182
Nakladatelství: Pony club
Rok vydání: 2010
Vazba: Pevné matné desky z lesklým reliéfem
*
Děj:
Lena a Britta jsou nejlepší kamarádky a mají toho hodně společného. Hlavně lásku ke koním. Navštěvují společně jezdeckou školu, a to i přes to, že Brittě její úzkostlivá matka zakazuje na koních jezdit. Mají společné sny - Mít jednou vlastního koně a zjistit, co skrývá tajemná zahrada uprostřed lesa poblíž jejich městečka. Než se nadějí, splní se jim obě přání najednou. Jenže jim tím zároveň taky začnou velké problémy.
*
Hodnocení obálky:
Klasická "ponyklubácká" obálka. Malovaná jak pro 5ti leté dítě. Každopádně vystihuje děj. I když tedy moc nechápu proč je tam ta voda, když se v příběhu vůbec nevyskytuje, spíše bych tam dala místo vody oheň. A koně místo do fialova vystínovala do červena.
Font působí poněkud také dětsky a taky nemá úplně vhodně zvolenou barvu vzhledem k příběhu. Kulaté baculaté písmo mi připomíná tvářičky novorozenců. Jediné co se mi tam opravdu líbí, je měsíc v pozadí a černý nespoutaný kůň. Co se týče jména autora, je celkem vhodně umístěno, ale zase takový divný font.
Knihu bych si podle obálky rozhodně nevybrala.
Celkové hodnocení obálky:
tři z pěti




Co jsem od knihy čekala:
Oddychovku, co neurazí, ale ani nepotěší.

Recenze:
Knihu jsem dostala již na Vánoce, ale nějak jsem se pořád nechtěla/nemohla dokopat k tomu abych ji vzala do rukou a přečetla.
Taky jsem se možná malinko styděla, i teď mi přijde pořád blbé, že jsem knihu četla a dokonce na ni píšu recenzi, ale jelikož vím, že hodně z Vás čte knížky z pony clubu o koních, tak jsem se k tomu tak nějak dokopala.
Knížka, jež jsem od pony clubu četla, je to třetí a ono se říká do třetice všeho dobrého a zlého.
A tady to možná bylo i toho dobrého.
Celkově mi kniha přišla spíše jako povídka, která by se dala smrsknout na 80 stránek, pokud by autoři psali normálním malým čitelným písmem a ne písmem velkým jak kráva.
Chápu, že mladší čtenáři, jsou radši, když jim stránky "utíkají" pod prsty, ale myslím, že kniha je tak pro 10+ a v tomto věku už by měl člověk číst v celku plynule a rychle.
Co bych pochválila byli občasné perokresby?, jež knihu doplňovali.
Celkově se kniha četla velmi dobře, hned při čtení prvních stránek jsem se dostala do obrazu. Kniha začíná vlastně tím, že z hořící stáje na poslední chvíli uprchne nic nechápající kůň, kterého pak holky najdou.

Oheň byl všude.
Kůň se začal v panice točit dokola. Plameny už dosáhli na střechu, střešní trámy se s rachotem řítili k zemi a otevíraly pohled na noční oblohu.

Celá kniha se vlastně točí okolo jedné zápletky a to někomu může připadat poněkud nudné, ale věřte nebo ne, padesát stránek před koncem jsem i já začínala tajit dech a pociťovat jak mi v hrudi bije srdce o sto šest.

Knihu jsem měla rozečtenou asi 3 dny, brala jsem ji jako oddechovku a četla k ní ještě jednu knihu a dohromady jsem nad ní strávila asi hodinku a půl, dvě.

Co mi celkově vadilo nejvíc, bylo psaní v třetí osobě. Prostě tenhle styl nesnáším a sem se to nehodilo dvojnásob. Mnohem lépe by podle mne kniha zapůsobila, pokud by ji vyprávěla jedna z kamarádek, třeba Britta. Nebo klidně ten kůň.

Závěr:
Nesuď knihu podle obálky.
Celkové hodnocení:
Čtyři z pěti

17.5.2013

17. května 2013 v 12:52 | pompin |  Deníček
Jsem doma.. :) Ano.. Včera okolo 22:00 jsem přijela z výletu domů. Z úžehem, spálenýma rukama a šíleně unavená. Byl to nejlepší školní výlet na jakém jsem kdy byla. :) A úspěšně hlásím, že jsme se ani jednou "necvakli" :D. Tedy, jednou, když jsem nalézala do lodi a překračovala sud, jsem se jaksi moc chytla hrany lodě a převrátila ji i semnou, ale to se nepočítá :D
Možná časem přihodím pár fotek. :D
No každopádně už sem vás stihla oběhnout, ale fotku do soutěže pro Ašu asi poslat nestihnu, takže odstupuji z pohádkové soutěže :(... Je mi to líto..
Na dnešek je tu přednatstavená ještě jedna recenze a od zítřka vždy od 7:00 tu budete mít jeden článek "Bláznivé challegne fotografa".
Taky si nejspíš budu objednávat nějaké knížky, ještě nevím jaké.. ale nějaké snad ano :D.. A abych nezapoměla. Ještě Vás tu bude čekat pár knižních recenzí a profilů mých zvířátek a modelů, chtěla bych také přepsat informace o sobě.. :D
Jinak zvířata se maj faine, právě mám na klíně Ajbeasku, které se rány po operaci už zahojili a téměř zasrstili.
Co se týče knih, ačkoli jsem si na výlet brala "Zavržený" přečetla jsem jen asi 20 stran, opravdu tam na čtení nebyl čas :'D.
No nic, já jdu, jinak pro rejpali, doma jsem proto, že mám teplotu a bolí mě hlava ;)..
Páááá, Vaše milovaná Pompinka :P

Smečka

16. května 2013 v 19:00 | pompin |  Recenze
Název: Smečka
Autor: Andrea Cremerová
Ilustrátor: /
Počet stran: 400
Nakladatelství: Knižní Klub
Rok vydání: 2010
Vazba: Pevné desky s přebalem
Děj:
Calla Torová není jen tak obyčejná americká středoškolačka: je rozená bojovnice, navíc vede smečku Nightshadeů. Většinu života tráví v lidském těle, ale stačí nepatrný impulz, drobné ohrožení, a promění se ve vlčici. Když v horách narazí na lidského mladíka napadeného medvědem grizzly, nezaváhá a zachrání ho. Poté se zadívá do jeho očí a začne pochybovat o věcech, o nichž nikdy nepochybovala. Je možné, že by se mohla svému předem určenému osudu vyhnout? Co by v jejím v životě mělo být na prvním místě: slepá oddanost pravidlům, anebo láska? A opravdu mají pravidla, na kterých tak lpí, zajistit všem lidem na světě bezpečí, jak si až dosud myslela? První díl celosvětově úspěšné, akční, napínavé romantické série.

Hodnocení obálky:
Huh, nějak mi unikl smysl té obálky, ale každopádně je obálka nádherná. Ta fialová… Miluji fialovou. Líbí se mi font nadpisu a místo kde je nadpis umístěn. Většinou nemám ráda, když je nadpis uprostřed, ale tady se to skvěle hodí. A ta kapička krve tomu všemu dává takoví nádech, jak to říct, obezřetnosti?… Poslední dobou jsem v hodnocení nějak moc shovívavá… No co už, tahle obálka si rozhodně zaslouží pět z pěti možných.
Celkové hodnocení obálky:
pět z pěti
Smečka 1: Smečka



Co jsem od knihy čekala:
Vlastně ani nevím…

Recenze:
Málokdy se od čtení nemohu odtrhnout a ještě méně často přečtu 400 stran za dva všední dny. Vše začíná když Calla zachrání svou vlkodlačí ? krví mladého turistu, kterého v horách potrhal medvěd. Když o den později přijde do školy a zjistí, že onen chlapec, kterého zachránila, je její nový spolužák mále se jí zastaví srdce.
Kniha se skvěle čte již od začátku a snad nikdy jsem neměla pocit, že bych něčemu v knize nerozuměla. Jen jména, kterých tam bylo opravdu hodně, se mi pletla a někdy jsem se musela dokonce vracet o pár stran vzad abych si znovu přečetla kdo je on a kdo on. Na druhou stranu, pokud by v knize bylo méně postav, což by ani nešlo, už by nešlo o smečku, ale o pár opuštěných vlků. Co mi dělalo problém bylo, že některé kapitoly měli 5 stran a jiné třeba 20 a tak jsem nikdy nemohla předpokládat zda kapitolu stihnu přečíst za čas co jsem na čtení měla (v autobuse, o přestávkách ve škole…), proto jsem se občas Ztrácela v textu. Nechápu jak někdo kdo tu knihu četl může mít rád Rena! Jsem rozhodně team Shay. Shay svým sebeobětováním zachránil Calle život. Calla se s Shayem rozhodla vydat prozkoumat jeskyni do, které měli vlci zakázaný vstup a tam se něco sehrálo. STOP nechci spoilerovat! Tahle část příběhu je totiž asi nejzáživnější a vy si ji budete užívat nejvíc a tak Vám nechci pokazit překvapení svou nerozvážností.

V této knize se z hlavní hrdinkou naprosto ztotožňuji, nenávidí, když se musí "slušně" oblékat, je vůdčí typ. Řekla bych, že si v hodně věcech nebyla jistá a taky byla pěkně tvrdohlavá.
Řekla bych, že i podle popisu, kterého bylo v knize bohužel málo, jsme si i fyzicky podobné.
V téhle knize bych řekla, se navíc kombinuje něco jako fantasy a takový ten detektivní příběh. Což já osobně mám moc ráda. Když Call společně z Shayem začne pátrat po své minulosti a po lžích, které jí strážci navykládali, nemůžete knihu odložit. Jenom jsem moc nepochopila proč vlastně hledači (vím, že nevíte kdo jsou hledači) tak urputně chtěli Shaye. Doufám, že v druhém díle se mi mé otázky, kterých není málo, objasní…

Občas jsem Call litovala, ona vlastně sama nevěděla co chce a to je ten nejhorší pocit jaký můžete zažít. Litovala ji a chtěla aby mohla být z Renem a Shayem zároveň.

Nevím jak někdo může táhnout s Renem, ale možná to zjistím po přečtení dalších dílů, ale zatím jsem rozhodně se Shayem.


Dle mého by knížku zvládli i mladší čtenáři, ale obávám se, že by pro ně nemuselo být tak srozumitelné. Knihu bych tedy
doporučila těm, kteří již mají něco načteno a věkově v rozmezí třináct až sedmnáct let. Kniha určitě není nějaké vrcholové dílo, ale ve svém oboru mnohé předčí. Řekla bych, že první osoba se k téhle knize hodí a určitě se Vám styl
autorčina psaní bude líbit.
Mimochode už jsem říkala, že se mi nelíbí ty černé pruhy, které když je kniha zavřená, vytvářejí začátky kapitol, když by tam tak velké začátky kapitol nebyli knížka by byla asi o 70 stran tenčí. Aneb takhle se protahuje kniha aby měla více stran. Ale ne, mě to až tak nevadí.
Knihu si můžete koupit tady.
Závěr:
I vlkodlaci umí překvapit…
Celkové hodnocení:
Čtyři z pěti

Stmívání grafický román 1. díl

15. května 2013 v 19:00 | pompin |  Recenze
Název: Stmívání grafický román DÍL 1.
Autor: Stephenie Meyerová
Ilustrátor: Young Kim
Počet stran: 224
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2010
Vazba: Měkká
Děj
Sedmnáctiletá Isabella se stěhuje z Arizony do Phonixu, nejdeštivějšího místa ve státech. V nové škole potkává krásného sedmnáctiletého upíra Edwarda Cullena, je jiní než ostatní žáci, má dokonalou pleť a jeho oči jsou temě černé, spolu sním přicházejí jeho nevlastní sourozenci, Alice s Jasprem a Emet s Rosali. První hodinu má Bella biologii, jediné volné místo je u Edvarda Cullena. Bella je nervózní a Edward její nervozitu jen pottrhuje, když se od ní straní jak jen to jde. Vše vyvrcholí když jde Bella odevzdat do sekretariátu svůj lístek na kterém se ji měli podepsat všichni učitelé, které měla a uvidí Edwarda Cullena, jak si zkouší přehodit biologii na jiný předmět. Později Edward pomocí svích superschopností zachrání Belle život. Bella nechápe jak to dokázal a tak se na to snaží přijít, všechny díli skládačky do sebe skvěle zapadají - chladné ruce, měnící se barva očí, nikdy nejí... Bella se stím edwardovi svěří, ten ji vezme do hor, kde ukáže své tělo jak na slunečním světle září. Bela je do Edwarda zamilovaná. Jednoho dne se Edward rozhodne bellu vzít na Baseball s jeho rodinou, jejich hru však přeruší nečekaní návštěvníci, upíři...
První dojem z obálky:
Moc se mi líbí Bella ležící na louce, obálka je celkově velmi zajímavá, vše podtrhuje stříbrný nadpis "Stmívání" vše je esteticky umístěno. Obálka není nějak přeplácaná, ani obyčejná, působí právě tak jak by měla, tajemně.
Celkové hodnocení obálky:

Recenze:
Ačkoli komixy
moc nemusím, tento na mě opravdu zapůsobil, také proto, že některé stránky jsou barevné (ty nejdůležitější) a některé zase černobílé. Moc se mi líbí spracování Belliných úvah. Jediné co se mi na knize nelíbilo je to, že ačkoli není kniha zase tak objemná, byla ještě rozdělena na dvě části. Než sem knihu četla nedokázala jsem si moc živě představit komixové vydání stmívání, o to více mě kniha překvapila. Upřímě bych, ale byla radši, kdyby kniha měla pevnou vazbu.
Moc se mi líbilo zpracování podoby Belly a Emeta, Alice se mi zdála poněkud divná, ale pokud si ji takto Stephenie opravdu představovala, pak nemám výhrady. Doslova mě uchvátilo zpracování vlkodlaků, hlavně Jacoba. Na konci knihy mě hodně mrzelo, že se komix čte tak rychle.Ještě než sem knihu objednala, dlouho jsem váhala, utracených peněz rozhodně nelituji. Malinko jsem totiž čekala, že se budu u čtení nudit, přeci jen, stmívání znám už skoro nazpaměť, ale opak byl pravdou, od četby jsem se nedokázala odtrhnout. Ještě než sem knihu objednala, dlouho jsem váhala, utracených peněz rozhodně nelituji. Nechci zatracvovat recnze tipu "Je to jen další způsob Meyrové jak na stmívání vidělat", ale já si myslím pravý opak...

Proč sem si knihu vybrala:
Byla jsem zvědavá co nám zase Stephenie nachystala, moc se mi líbyla obálka a jako zprávnému fanouškovi stmívání mi nesměla chybět v poličce.

Závěr:
Knihu bych doporučila především těm co už stmívání četli, nebo alespoň viděli, mám pocit, že úplní neználci by se v knize těžko orientovali.

Celkové hodnocení:

Dravý proud

14. května 2013 v 19:00 | pompin |  Recenze
Název: Dravý proud
Autor: Angela Dorsey
Ilustrátor: Není uveden
Počet stran: 152
Nakladatelství: Stabenfeldt
Rok vydání: 2005
Vazba: pevná
Děj:
Ali žije na farmě společně se svojí matkou Anelou. Mají tři koně Daydream, Crystal a Raye. Ali se o koně bojí, okolo jejich výběhu se pohybuje tmavá postava s velkým černým psem, náhle se Ali zjeví blonďatá dívka Angelika. Angelika umí promlouvat z koňmi a všemi zvířaty, Ali si však není jistá zda může Angelice věřit, koně jí však věří a tak si Angelika nakonec získá i Ali. Jednoho dne se Ray ztratí, Ali se ho vydá spolu s její nejmilejší, ale nejstarší klisnou Daydream najít. Najdou ho polomrtvého na siřičitém poli, Ali enváhá a vydává se pro něj, je jí jasné, že ho tam musela odvézt ona postava co jí vídala s černým psem po boku. Nakonec Ali koně zachrání. Později se ukáže že ona osoba je Melissa, sestra Aneli, která se měla léčit v psychyatrické léčebně, ze které však utekla, všichni společně se usmíří, černý pes pochopí, že může být i hodný. Jednoho dne jde Ali s Daydream k moři, nachá klisnu na břehu a nasedne na malou loďku, proud je však moc silný a tak ji strhává čím dál hlouběji do oceánu, klisně se pro ni vydává, avšak není tak silná aby je obě zachránila. Ali ale dostrkat k útesu o který se zachytila dokázala, sama sebe však ne a tak se klisna Daydream za Ali obětovala.

První dojem z obálky:
Kladně bych hodnotila anděla který je jakoby pozadím obrazu koní na obálce, nelíbí se mi, ale nadpis, působí moc običejně a tak nějak formálně, zvolila bych pro něj raději nějaké jemnější písmo. Ilustrace koní je celkově pekná jediné co bych vytkla je, že mi malinko nesedí Ali utíkající zatímco před ní kůň stojí vpozoru a kouká na opačnou stranu, ale to je detail. Za nadpis a stojícího koně vpozoru ubírám dvě hvězdičky.
Celkové hodnocení obálky:
tři z pěti
Recenze:
Je to první a zároveň jediná kniha co jsem zatím od Pony Clubu četla a musím uznat, že mě opravdu mile překvapila, škoda jen, že má tak málo stran a hned jak se do příběhu začtete už je zase u konce. Knihu jsem původně četla, protože jsem neměla co dělat a říkala jsem si, že třeba ti co ponyklubácké knížky pomlouvají mají pravdu, ale chci se o tom přesvědčit, velmi se mi líbil děj knížky, nepřišlo mi to až moc "fantasy" a to mám ráda. Ani mi tam nepřišelo "překoňováno" což se u podobných knížek stává celkem často, skrátka těch koní máte už moc. Líbilo se mi také, že vždy když začla mluvit jiná osoba tak se v horní části stránky ukázal malí obrázek. Např. vlka když se hovořilo o Melisse jako tajemné postavě, nebo pegas když hovořila Angelika... Ilustace v knize, kterých bylo bohužel málo, ale zase přiměřeně celkovému počtu stránek knihy mi přišli krásné, ale místy scestné. Začátek knihy se čte velmi dobře, hned víte o čem je řeč a tak nemusíte jako u jiných knih dlouho přemýšlet nad tím "jaký to má vlstně smysl"... Líbí se mi vztah Ali ke koním, bere je jako své přátele, kteří mají duše a jsou na stejné úrovni jako ona a tak by to mělo být. Místy mi přišlo, že je Ali až moc odvážná, že se tomu ani nechce věřit, ale když to člověk přešel a dlouho se nad tím nezamýšlel, ani ho to nějak neoslovilo. Možná jediné co bych vytkla je protahování střední části knihy, kde Melissa dělá všemožné naschváli, chápu, že je to u tak tenké knihy nezbytné, ale myslím, že kdyžby ve prostřed ubrali a na konec přidali kniha by byla hned o to zajímavější. Konec knihy je nádherný, ikdyž končí smutně, tak z mého pohledu nádherně, ikdyž jsem knihu četla asi před rokem, doteď si pamatuji některé části textu jako bych ji četla včera. Knihu celkově hodnotím kladně.
Proč sem si knihu vybrala:
Byla jsem zvědavá zda pony club vydává opravdu tak příšerné knížky jak o nich všichni mluví, opak byl pravdou, nevím jestli jsem měla štěstí, ale můžu říct, že tato kniha byla jedna z těch nejlepších jaké jsem přečetla.
Závěr:
Knihu bych doporučila klidně i mladším čtenářům, na čtení je jednoduchá, neurazí a myslím, že i dospělí člověk si vní najde své.
Celkové hodnocení:
čtyři z pěti

Eragon

13. května 2013 v 19:00 | pompin |  Recenze
Název: Eragon
Autor: Christopher Paolini
Ilustrátor: Christopher Paolini
Počet stran: 488
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2003
Vazba: Já mám měkou
Největší obrázek výrobku Eragon
Děj:
Eragon je mladý chlapec, který žije společně se svím strýcem Gerem a bratrancem Roranem na farmě. Eragonova matka s nimi nežije, krátce po Eragonově narození odešla o jeho otci se nic neví. Jednou když se eragon vydá do dračích hor najde lesklí modrý kámen, rozhodne se ho zkusit vyměnit za maso u řezníka, ale když se řezník dozví o tom, kde ho Eragon našel nechce s kamenem mít nic společného. Smutný Eragon odnese kámen domů. V noci se začnou dít divné věci. Kámen se začne sám od sebe hýbat a praskat. Později se ukáže, že kámen je vlastně vejce z kterého se vyklubal malý modrý drak. Hned jak se ho Eragon dotkne objeví se mu na ruce stříbrná značka. Značka Dračích jezdců. Eragon odnese draka do lese tam se o něj stará dokud nevyroste. Později potkává Broma, který byl také dříve jezdcem. Brom mu předává veškeré zkušenosti, jak po něm Elfové chtěli. Pomůže udělat Eragonovi sedlo, ukáže mu všemožná kouzla, která dračí jezdci ovládají, po tom co Eragonův strýc umírá po požáru, který zachvátil jejich statek se Eragon z Bromem a Safirou, tak pojmenoval eragon svou dračici, vydávají na dlouhou cestu plnou dobrodružství, nebezpečí, ale také poznání...

První dojem z obálky:
Kresba na obálce je velmi povedená, modrá barva je symbolem Safiry a vejce z kterého se vyklubala, takže se ke knize náramě hodí. Žlutý nadpis psaný zvláštním písmem krásně vynikne, autor je umístěn také dobře. Také se mě líbí oko na vazbě knihy, vynikne v knihovničce, to však ilustrace přebalu bohužel neposkytne. Jediné co bych vytkla je druhá strana přebalu (také nejde vidět na ilustraci), většinou očekávám, že tady by měl být nějaký stručný popis děje a ne reklami tipu: "Eragon je zaručený hit..."
Celkové hodnocení obálky:
čtyři z pěti

Recenze:
Je to ten tip knihy, kterou když otevřete už ji nemůžete zavřít, hltala jsem doslova každé slovo, některé kapitoli jsem dokonce četla dvakrát jak mě zaujali. Miluji příběhy, které nejsou pořád o tom samém a to Eragon rozhodně nebyl! Děj bych rozdělila do tří etap, 1. etapa: Začátek - Beru až po to co se eragon spolu z Bromem a Safirou rozhodne odejít, tato etapa se mi četla asi nejlíp, byla jsem strašně najpatá co bude dál a tak sem ji měla přečtenou ani ne za den, líbilo se mi, že autor dokázal vystihnout i to co se stalo z Eragonovou rodinou a proč vlastně odešel ze své rodné vesnice, prostě a jednoduše, že to neošidil. Druhá etapa je etapa, kdy Eragonon z Bromem cestuju, prožívají různá dobrodružství a trvá vlastně až po to co se eragon poprvé dostane k radě, resp. do té doby než Brom zemře, myslím, že je to takoví zlomový okamžik té knihy, Eragonovi již nezbylo téměř nic, jeho nejlepší přítel je mrtev a on se musí spoléhat na syna největšího padoucha mezi Dračími jezdci a to rozhodně není ta nejlepší situace, ani Safiře se to nezamlouvá. Třetí etapu bych popsala od okamžiku kdy se Eragon setkává s radou až po závěrečný boj. V této části se mi moc líbilo, že konec nebyl uspěchaný, většinou knihy končí vítězstvím, ale tady to bylo hoodně napjaté a hlavně Paolini přiblížil i to co bylo "po tom". To co jsem hodně oceněli byla mapa, která se nachází na začátku knihy, musím uznat, že nejednou během čtení jsem přetočila listy a prstem si ukazovala o jakém místě je zrovna řeč, byl to moc dobrý nápad ji umístit do knihy. Stejně jako mapu oceňuji slovníček starověkého jazyka, dále také přehled postav a událostí a všechny ostatní doprovodné vysvětlivky. Závěrem jen říci, že Paolini vymyslel něco co dopusd nemělo obdoby a já osobně jsem mu za to moc vděčná, kniha mně mnohému přiučila a zároveň mi poskytla krásný náhled do světa draků a fantasie.

Proč sem si knihu vybrala:
Dostala jsem ji jako dárek.

Závěr:
I mladí spisovatelé umí překvapit a Paolini dvojnásob. Proto doporučuji neohrnovat nos a přečíst!

Celkové hodnocení:
pět z pěti


13.5.2013 - nutně přečíst

13. května 2013 v 18:25 | pompin |  Deníček
Takže, zítra odjíždím na ŠKOLNÍ výlet...
Jedeme na lodě, na Sázavu, hned ráno o půl osmé odjíždíme. Budu tam do čtvrtka pozdě večer, takže pro Vás do pátka.
Na každý den tu máte přednatstavenou jednu knižní recenzi + nejspíš ještě dodělám na každý den jeden profil modelu a možná i nějaké jiné články.
I na dnes tu máte ejdnu recenzi, recenze jsou vždy na 19:00 a pokud stihnu profily modelům, bude vždy jeden v 5:00.
a ve 22:00 bych možná taky ještě těco přednatstavila, takže by tu byli tři články za den, což podle mě bohatě stačí.
Noutbuček ssebou sice beru, ale wi-fi free tam asi fakticky nebude.. ;'*
Takže mě prosím omluvte z obíhání, dneska ještě oběhnu, ale zítra, pozítří a popozítří neeee :P :D
Mějte se tu fajne, ach ani nevítě jak je pro mě těžké na 2 noci opustit internet :(.
Páááááááápáááá

Dědička

12. května 2013 v 19:00 | pompin |  Recenze
Název: Dědička
Autor: Amanda Hockingová
Ilustrátor: /
Počet stran: 320
Nakladatelství: Fortuna Libri
Rok vydání: 2012
Vazba: Pevné desky
Díl: 1/3
*
Děj:
Wendy je již odmala jiná, když se jí její matka v šesti letech pokusila zabít se slovy, že není její dítě Wendy tomu nerozuměla. Ale co když je to všechno pravda, co když je Wendy skutečně podvrženec, tedy dítě podstrčené někomu jinému. Už dříve si všimla, že když na něco myslela opravdu se to stalo. Její doměnku jen potvrdí tvrzení Finna, který jak sám říká pochází ze světa do, kterého patří i Wendy, tam žije její skutečná matka, která ve společenství tzv. Tryllů zaujímá postavení královny a Wendy se má nyní stát princeznou. Ale co když se Wendy své dosavadní rodiny, která se sestává z její tety a bratra nechce vzdát?
První dojem z obálky:
Myslím, že tuhle knihu jsem si vybrala právě kvůli obálce. Ta červená se k příběhu opravdu hodí a Wendy oděná do bílých šatů mezi květy vypadá moc krásně Vůbec si nemyslím, že tam té červené je moc, dle mého je jí tam akorát. Ach málem bych zapomněla na siluetu hradu v pozadí. Kdo knížku četl jistě mi dá zapravdu, že takhle výstižnou obálku má opravdu pomálu knih. Ještě oceňuji, že kniha má pevné desky, které se ani po tahání do školy a všude možně neošoupali. Nemám důvod ubírat hvězdičky.

Celkové hodnocení obálky:
pět z pěti

/anglická obálka byla na netu v lepší kvalitě/
*
Co jsem od knihy čekala:
Upřímně nevěděla jsem co čekat, obálka na mě působila spíš jako obálka vhodná pro román, než pro fantasy příběh.
*
Recenze:
Od knihy jsem čekala úplně něco jiného, než z ní nakonec vyplynulo, avšak myslím, že kniha je velmi dobrá a to hlavně kvůli neokoukanému námětu. No řekněte mi kdo ještě napsal YA knihu o trollech.

Začnu kritikou a chválu si nechám na konec. Chování hlavní hrdinky příběhu Wendy mi přišlo poněkud zvláštní a rozhodně nemohu říct, že bych se s ní ztotožňovala. No řekněte: Od mala žijete z někým koho milujete a pak ho bez rozloučení opustíte jen proto, že Vám nějaký spolužák řekne, že na Vás jinde čeká lepší život. Taky jsem nechápala proč Wendy, když už z Finem, tedy tím kdo jí řekl, že když odjede sním čeká na ní lepší život, odjela a po sléze zjistila, že život tady nestojí za nic, protože i ty které si tady oblíbila nesmí milovat, nevzala nohy na ramena hned.

"A už si tady zvykáte?" vyptával se Garett.
"Snad ano," přikývla jsem. "Ale jsem tu teprve krátce"
Nechci spoilerovat. Abych pravdu řekla knížka mě celkově hodně zklamala. Hodně pasáží mi přišlo až příliš zdlouhavých a na takovou obálku bych čekala nejspíš trochu víc romantiky a těch intimních chvilek. Těch tam bylo také pěkně pomálu.

Neřekla bych, že hlavní hrdinka byla odvážná, spíš sobecká, když dokázala jen tak bez mrknutí oka opustit svou rodinu. Taky na to pěkně doplatila. Chápu, že se cítila být jiná a neměla úplně ideální dětství, ale její bratr a teta ji milovala a ona je zradila. Na konci knihy mě také hodně zklamalo, že měla až moc otevřený konec. Je to jako když utnete kapitolu na nesprávném místě. Na druhou stranu je to trilogie a tak doufám, že druhý díl, který již mimochodem brzy vyjde a já si ho určitě koupím, pěkně na první díl naváže.

Abych přešla k tomu co se mi na knize líbilo, čehož také nebylo málo, i když to tak nevypadá. Styl psaní autorky, která knihu píše v první osobě, kterou já mám moc ráda mi vyloženě sedl. Kniha mi připadala velmi nepředvídatelná. Nikdy jsem nevěděla co bude následovat až otočím list a tak mě kniha nutila stále číst dokud jsem ji nedočetla a i dlouho po tom o příběhu přemýšlet. Jediné co ve mně vzbuzovala zvláštní pocit bylo to, že dle mého se autorka snažila příběh co nejvíce protáhnout což mě v některých chvílích nudilo. Ale tahle část má být věnovaná chvále. Kniha dávala smysl a autorka nepřeskakovala mezi jednotlivými úseky sem a tam.
Abych pravdu řekla, kniha nebyla zas tak špatná, jen mě prostě zklamala. Asi se musím naučit od knih očekávat míň a pak být mile překvapená, než očekávat moc a pak být zklamaná.

Po třech dystopiích jsem hledala nějakou oddechovku a tato kniha toto splnila na jedničku. Na druhou stranu nemůžete ode mne čekat nezaujatý názor. Před touto knihou jsem přečetla hned čtyři knihy, které se stali mými favority /hostitel a trilogie Hunger games/.
*
Závěr:
Čekat od knihy méně a pak být mile překvapen.

Celkové hodnocení: (když bych mohla dám 3,5)
Čtyři z pěti

Books

12. května 2013 v 16:57 | pompin
Recenze
Copyright Pompin 2010 - 2013